N??né sít? l?í

a jedna dávno milovaná báseň

Mluví s námi laskavě, chovají se vstřícně a přitom nám do očí bez mrknutí lžou.
Je to jako přírodní zákon. Součást strategie, jak se odpoutat, přeměnit vztahy na jinou kvalitu. Jako by ta lež vytvářela vlastní prostor, kam nemůžeme a kde jsou oni konečně jenom sami za sebe, bez našeho vědomí a tudíž bez kontroly.
Nejspíš to nějak potřebují.
A nalhávají nám, aby kvůli tomu odpoutávání nepřišli o naši lásku. A my tu hru s nimi hrajeme, abychom nepřišli o jejich.

 

O dětech

Vaše děti nejsou Vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami života, toužícího po sobě sama.
Přicházejí skrze Vás, ale ne z Vás.
A třebaže jsou s Vámi, přece Vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který
Vy nemůžete navštívit, dokonce ani ve snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však
je učinit podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou Vaše děti vystřelovány
jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná Vás
silou, abu jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání luku je pro,Vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk,
který je pevný.

                                                        Chalíl Džibrán

Přečteno 935x
 
Komentáře