P?ekvapení

29.10.2008 - Rubrika: Barva dní
Můj muž nemá rád překvapení. Nerad je překvapován a nerad překvapuje, už pro to strašné úsilí, které ho stojí udržení tajemství. Přesto ho občas, většinou teda nezáměrně, překvapím. A teď, zcela záměrně a úmyslně a proti svým zvykům, překvapil on mě.

To jsme si tak spolu prohlíželi sbírku nádherností, které Usměvavá vystavila na stránkách svého obchodu. Jedna ta nádhernost, zvíci šesti metrů jemné bavlny s příměsí hedvábí v temné modři, lemované tmavě rudou a pokryté zlatým tiskem, se mi obtočila kolem srdce. Sanyn seděl u počítače a tak hned napsal Usměvavé s dotazem na šířku, neb by bylo mrzuté, kdyby mi ta krása byla krátká. Druhý den mi s lítostí v hlase oznámil, že se krása mezitím prodala. Tak jsem krátce posmutnila, v duchu popřála nové majitelce śťastné dny a sobě příště rychlejší ruku.

Po víkendu přijel ten můj muž z práce. Zavřel se do ložnice, pak vylezl a tajuplně mě tam lákal ... snad že by nějaké hrátky před večeří ? Zvědavosti plná jsem vešla, rozsvítila ... a na posteli leželo rozložených těch několik metrů modrorudé látky, jemně voňavé, hebké už na pohled a zlaté plody manga se na ní matně blýskaly.

Neudržela jsem to. Ani jsem nechtěla. Tohle je první sárí, které jsem doopravdy a nefalšovaně obrečela. Vděčně jsem využila rameno, jehož majitel si po čtyřech dnech nezměrného úsilí s udržením tajemství mohl konečně vydechnout. A ujistit se, že jsme oba úplně stejně sentimentální a dojímací a můžeme si s vědomím zvláštní sounáležitosti navzájem půjčovat kapesník.

Ona mají ta překvapení něco do sebe. A o tu samotnou věc přitom ani tolik nejde. I když je překrásná.

Přečteno 748x
 
Komentáře
, Reagovat ->
Magrátka, Reagovat ->