Jedno blues, prosím

Četla jsem ji kdysi v Mladém světě, na konci, kde vycházela trampská poezie a tak. Mezi básničkami o táboráku a kamarádech byla občas nějaká, která byla jiná.

Tahle se mi zadrápla pod kůži. Možná je naivní jako celých mých tehdejších šestnáct. Ale mám ji tam pořád, stejně průzračnou. A vplouvá mi do mysli rok co rok pokaždé, když nás Anna dostihne.

Johanka Benešová
     Blues svaté Anny

Je konec července
    a blues chodí travou
Je konec července
    a ráno bude chladno
Je konec července
    a hvězdy v modři plavou
Ležím tu na zádech a vidím nebi na dno

Je konec července
    a to blues krajem bloudí
Je konec července,
    já znám své znamení
Je konec července,
    kdo chce, ať mě soudí
Je vždycky soudců dost i kamení

Je konec července,
    les hraje na varhany
Je konec července,
    váš smích mě nemrzí
Ležím tu na zádech a zpívám
    blues svaté Anny
A vůbec nevidím pro rosu a pro slzy

Přečteno 1090x

Související galerie:

 
Komentáře
Magrátka, Reagovat ->
, Reagovat ->
, Reagovat ->
, Reagovat ->
, Reagovat ->